Naši prvňáčci už mají bezmála dva měsíce v lavicích za sebou a do školy chodí vždy s dobrou náladou. A protože jsou hodní a zvídaví, paní učitelka pro ně připravila zpestření výuky. Jelikož se pěkný podzim začíná krátit a je třeba si užít poslední paprsky slunce, vzala Mgr. Markéta Martinů poslední dvě vyučovací hodiny prvňáčky ven. „Je úplně bezvadné, když můžu výuku uskutečnit venku, protože zde můžu improvizovat, ale taky si nachystat různé pomůcky, které bych třeba vevnitř využít nemohla,“ upřesnila Mgr. Markéta Martinů, třídní učitelka prvňáčků. Propojení vyučovacích předmětů probíhá zábavnou formou a je i přitažlivější pro školáčky. „Dnes jsme propojili snad všechny předměty – prvouku, svět práce, poznávání písmen, počítání. Nechci mluvit za všechny děti, ale myslím, že jsme si všichni tyto dvě krátké hodiny užili,“ dodala paní učitelka.
V první části vyučovací hodiny si děti vyzkoušely, jaké to je být zahradníkem. Chopili se hrábí, motyk, a rýčů a dali se do práce. Ukázalo se, že jsou to děti z dědiny a práce pro ně nebyla cizí. Odměnou jim byla sladká jablíčka, která společně sbírali na hromádku.
Největší nadšení nastalo, když měli prvňáčci dovést paní učitelku a dvě paní asistentky k lichnovské soše svatého Isidora. „Úkolu se chopili statečně a ukázalo se, že je pro ně trasa známá. V tomto krásném podzimním dni pozdravili veverku a pár srnek. A ty výhledy! Taková nádhera – Ondřejník, Skalka, Radhošť a Javorník – beskydské vrcholy zbarvené podzimním listím. Děti se poučily o tom, kdo to vlastně svatý Isidor byl, jaký strom vedle sochy patrona roste, a nakonec si mohly zazvonit třikrát na zvoneček,“ uvádí jejich třídní učitelka, která si pro děti na zpáteční cestu připravila poznávání písmenek, aby jim cesta ubíhala rychleji. Děti si je však musely nejdříve najít! A povedlo se. Žáčci našli všechna písmenka, která už znají, a složili a z nich i slova. Do školy se všichni vrátili spokojeni.
Bc. Hana Horáková
