Děti z družiny se seznámily s africkou kulturou. Do školy ji přijelo představit trio Emongo z Demokratické republiky Kongo

Africká taneční skupina s názvem Emongo vystoupila v tělocvičně školy ve čtvrtek 21. března 2024 odpoledne. Tři exotičtí členové uměleckého i vzdělávacího seskupení pocházející z Demokratické republiky Kongo a jejich více než hodinové interaktivní vystoupení strhlo k tanci a zpěvu nejen děti ze školní družiny, ale také jejich vychovatelky a učitelky. Setkání s cizinci z Afriky bylo pro děti nejen zábavné, ale především poučné. Měly možnost si prostřednictvím autentického programu uvědomit, jak odlišný může být život na naší planetě, kde samy žijí bezstarostným životem.

V úvodu se malí i velcí posluchači dozvěděli zajímavosti o životě v Africe, například to, že úředním jazykem v Demokratické republice Kongo je francouzština, nikoli angličtina, jak si mnohé děti myslely, nebo to, že národním zvířetem je okapi. „Dověděli jsme se dále například, jaký je život na vesnici bez vody a elektřiny v porovnání se životem ve městě, nebo to, že ne všechny rodiny mají auta, jako je obvyklé u nás. Nejvíce se v Africe chodí pěšky či jezdí na kole,“ prozrazuje střípky z úvodního vyprávění vedoucí vychovatelka školní družiny Lucie Vávrová, DiS.

Nejvíce ale děti zaujalo krátké vyprávění o afrických dětech a místních školách. „V tělocvičně zavládlo ticho, když srozumitelnou češtinou naši hosté popisovali, že paní učitelka v africké škole má na starost až 80 žáků, a proto musí být ve třídě naprosté ticho a pořádek. Kdo zlobí, dostane na zadek a doma pak ještě jednou, protože škola je v Africe velmi drahá a děti i jejich rodiče si váží toho, že v ní mohou být,“ vysvětluje Lucie Vávrová.

Afričané vnímají školu jako příležitost k lepšímu životu. Ve škole nemají ani školní jídelnu, ani družinu, po výuce žáci spěchají rovnou domů. Školu mají vzdálenou přibližně tři až pět kilometrů od domova a chodí pěšky. Denně tak mohou cestou do školy a zpět domů nachodit až deset kilometrů.   

Členové skupiny Emongo svému publiku zahráli také na bubny. Děti se nestyděly a hlasitě tleskaly do rytmu, naučily se i píseň, kterou samy doprovázely.

Děti, ale nakonec i paní vychovatelky a asistentky spolu se zástupkyní ředitelky školy Mgr. Markétou Martinů, také tančily v afrických kostýmech za velkého potlesku přihlížejících. Na závěr nechyběl ještě „africký vláček“ tělocvičnou, který završil vzácné zábavné a poučné setkání dětí s obyvateli afrického kontinentu.

Mgr. Ing. Martina Havlíková